Pozlovice

Liptov – srdce Slovenska a Mekka medvědů J

 Když jsme řešili místo, kam bychom mohli letos vyrazit na čarozájezd, prvním přáním bylo Slovensko. Ale kam tam? Všechny místa mají své kouzlo a stihnout toho vidět víc než dost za víkend – to byl oříšek. Nicméně snad náhoda tomu chtěla, když nám byla doporučena oblast Liptova a západních Tater. Juraj, Slovák tělem i duší, nám doporučil nejen ubytování, ale také místa, která by stála za vidění, a samozřejmě nám chtěl představit i svůj rodný kraj.  Při sestavování plánu zájezdu jsme se tedy řídili jeho radami a zkušenostmi. V pátek 4. září ráno jsme tedy vyrazili do námi neprobádaného kraje Liptova. Lubor v 6 hodin přistavil autobus s velice pestrým polepením, aby i ti, co mají špatný zrak, rozpoznali náš „kočár“ na sto honů. Po malé zajížďce a nabrání jednoho stopaře jsme dorazili do první zastávky pátečního dne. Byla to hráz Liptovské Mary, kde nás čekala prohlídka. Co vám budu říkat, normálně se tam turisté nedostanou, ale to bychom nebyly čarodějnice, aby se nám to nepodařilo J Průvodce Mário se nám věnoval naplno, čísla chrlil z rukávů bez mrknutí oka (to by mě zajímalo, jestli si někdo nějaké to číslo zapamatoval, bylo jich tolik, …) a když jsme s ním autobusem vyjeli až na hráz, tak nebylo pochyb, že jsme se cítili jako VIP návštěva z bratrské Moravy. Po vyfocení a krásných výhledech, jak na Liptovskou Maru, tak na nádrž Bešeňová, jsme vyrazili směr Partizánská Lupča. Člověk by řekl, že malá slovenská obec stejná jako každá jiná. Ale opak byl pravdou. Navštívili jsme kostelík sv. Matúša, po kterém nás provedl usměvavý Janko - jeden z těch, kteří se podíleli na opravách a také zpřístupnění věžičky, do které jsme si vyšlápli krásných 216 schodů. Poté už nás čekal vydatný oběd v místní jídelně – ufff – po něm to bylo tak na šlofíčka J Ale čas neúprosně uháněl a tak jsme jeli zase dál. Archeoskanzen Havránok byl další zastávkou, kde nás čekal menší výšlap s krásným výhledem na Maru. Někteří asi během výšlapu mysleli na spánek, neboť je jejich nohy odnesli ne k autobusu, ale na opačnou stranu kopce. … Naštěstí je ta moderní doba, tak jsme se po nějaké té půlhodince našli J Pomalu se blížil čas večeře a tak nám nezbývalo nic jiného, než vyrazit směr ubytování – hotel Spojár v Žiaru. Lepší hotel jsme si nemohli vybrat – úžasná lokalita, netrpělivý pan majitel a čuprovní paní provozní – samozřejmě i tento hotel měl přidanou hodnotu a to byla medvědice s medvíďaty, kterou potkala naše Anička Plášková, když šla telefonovat. Zezačátku jsme si mysleli, že si z nás dělá srandu, ale po pohledu na roztřesené ruce a strach v očích, jsme názor změnili. (V pondělí po našem odjezdu jsme si byli už na 1000% jistí, že je potkala, protože přišla fotka dvou medvíďat od hotelu.) … A pátek byl za námi.

Tak jako každý zájezd, tak i letos nás při sobotním probouzení doprovázeli naši dva dvorní kohúti – Eva a Magda. Avšak to by nebylo Slovensko, kdyby se vám do hotelu nenastěhoval i Medvěd. Takže tato partička se ujala buzení. Zatímco kohúti křísili spáče k rozcvičce, Medvěd si užíval ranní medvědí romantiky s děvčaty … To víte, takové medvědí objetí … Prý přináší štěstí na celý rok J Jakmile všichni posnídali, tak nás Lubor odvezl směr Muzeum liptovské dědiny – skanzen Pribylina, kde jsme strávili trošku vlhké, ale přesto pohodové dopoledne. Jedná se o obdobu našeho Valašského muzea v přírodě v Rožnově, jen trošku v menším rozsahu, avšak obohaceným o nějakou tu medvědí stopu. Poté následoval přesun na začátek Žiarské doliny odkud jsme se vydali směr Žiarská chata a Šarafiový vodopád. Při vstupu do doliny se naše zájezdová grupa rozdělila na tři skupiny.  Jedna skupina zůstala u Medvědí štoly a vydala se prozkoumávat krásy slovenského podzemí. Druhá skupina se vydala po modré turistické značce, kde si užívala nádherných výhledů nejen na kopce kolem a do údolí, ale také pozorovala, jaké zažívací ústrojí mají medvědi a čím se vlastně živí J No a poslední, třetí, skupina se vydala po asfaltové cestě směr chata. Výhledy měli také krásné, ale ten neustále táhnoucí se kopec … No, nakonec dorazili všichni. Na chatě nás čekalo zasloužená orosená odměna a něco na zub. Pak ještě menší výstup kolem hřbitova k vodopádu nabažit se výhledů a pak už šupky dupky z kopce dolů, protože nás začal tlačit čas. Trasa to nebyla náročná, jen ten terén, ale co chcete v Tatrách? Roviny hledejte jinde J  Po příchodu na hotel už nás čekala zasloužená večeře, po které následoval kulturní program, respektive soutěž v odhalování různých fobií, slov z nářečí nebo ze slovenštiny. Ani letos jsme nezapomněli na naše oslavence. A že jich zase bylo – Boženka, Anička, Liduška, Lubor, Pepík a Vlastík. Poté už následovala volná zábava a odpočinek.

Nedělní ráno začalo povykem kohútů, že jim utekl Medvěd do lesa. Bohužel, reakce na tak děsivou zprávu nebyla dle jejich očekávání, tak se rozhodli nikoho nebudit J Naštěstí všichni stihli jak snídani, tak společné hromadné focení před hotelem a nakonec i odjezd směr Oravský hrad. Tato tvrz, jak je někdy tento hrad nazýván, je jedním z nejkrásnějších a nejrozsáhlejších hradů na Slovensku. Myslím, že každý z návštěvníků odcházel spokojený a taky uťapkaný, protože tolik schodů, co zde mají – fakt mazec! Po prohlídce tohoto skvostu nás čekal přesun do skiareálu Kubínská Hola, kde jsme měli podstoupit další výšlap kombinovaný s výjezdem lanovkou. Ale co čert nechtěl, po příchodu k lanovce nám bylo oznámeno, že je lanovka mimo provoz. Tudíž jsme museli zvolit další alternativu, kam se vydat. Návrhů byla spousta, ale nakonec vyhrál Slovenský betlehem v Rajecké Lesné. A podívaná to byla vskutku náramná. Jednalo se o ručně vyřezávaný betlém s více než 300 postavami a symboly Slovenska. A tím se naše toulky Slovenskem pomalu chýlily ke konci.

Cestou domů přišla i chvíle na vzpomínky. Zavzpomínali jsme na Naďku a Kristýnu, které s námi v minulých letech prožily nejedno čarodějnické dobrodružství a bývaly nedílnou součástí naší zájezdové party. Tentokrát už s námi vyrazit nemohly, ale v našich vzpomínkách a společných zážitcích s námi zůstávají dál. ❤

A pak už přišel čas na poslední poděkování. Luborovi za to, že nás všechny bezpečně a ve zdraví dovezl zase domů, Jarmilovi, který jako vždy připravil perfektní program – tedy alespoň soudě podle výrazů všech zúčastněných J A především velké poděkování patřilo Jurajovi – za doporučení této krásné části Slovenska, pomoc s výběrem míst, která stojí za návštěvu, a hlavně za jeho pohostinnost a ochotu. Zkrátka je to člověk s velkým srdcem, díky kterému jsme mohli Liptov poznat o něco lépe J

Tři dny utekly jako voda. Něco jsme nachodili, něco ochutnali, spoustu toho viděli, několikrát se zasmáli, jednou se málem ztratili a medvědů jsme za jeden víkend zažili víc než dost. 🐻

Teď už tedy zbývá jediné – uklidit košťata, nechat odpočinout unavené nohy a čekat, kam nás čarodějnický vítr zavane příští rok… J