Pozlovice

O víkendu od 8. do 10. září jsme se vydali na východ, k našim nejbližším - sousedům a bratrům - na Slovensko. Od pátku do neděle jsme objevovali krásy Vysokých Tater a Národního parku Pieniny. Počasí nám celé tři dny přálo, takže jsme se někteří vrátili nejen zmoženi túrami, ale také opálení vysokohorským slovenským sluníčkem a pořádně "vyčabraní" z aquaparku v Popradě. Hned v pátek jsme se vydali za vysokohorskou turistikou. Náš dvorní řidič Lubor nás vysadil kousek od Štrbského plesa, kolem kterého jsme se vydali na lanovku, která nás vytáhla k chatě pod Skaliskom, kde se naše cesty rozdělily do několika variant. Někteří se vrátili zpět lanovkou a užívali si krásy Štrbského plesa, jiní se vydali na Škutnastou polanu a odtud zpět po sjezdovce a zbytek si dal challange a pokračoval (nevědíc, co je čeká) dál Furkotskou dolinou, přes Bystrou lávku, Capie pleso, Vodopád skok zpět na Štrbské pleso. Člověk by si řekl, 12 kilometrů, že nic není J Že jsou to „pouhá“ 4 kolečka kolem přehrady. Ale chyba lávky. Celý tento okruh zvládlo pouhých 12 účastníků. A myslím, že tento výlet se stane jedním z jejich životních zážitků, který se jim vryl ne jen do jednoho svalu. Nejen jim, ale také ostatním turistům patří velký obdiv, protože taková turistika ve Vysokých Tatrách není žádná procházka po Luhačovické kolonádě. Proto se i páteční večer nesl ve znamení únavy a uvědomění si, odkud vlastně nohy rostou a kde končí. Naopak sobota, ta se nesla v relaxačním tónu a ve znamení vody. Tentokrát nás Lubor dovezl na hranice Slovenska a Polska, do úchvatné krajiny Národního parku Pieniny. Ačkoliv tomu počáteční mlha nenapovídala, čekal nás opět nádherný den, který jsme započali v Červeném Kláštoru. Odtud nás gorale svezli na pltích po Dunajci až do přístavu k chatě Pieniny, kde řeku protíná mezistátní hranice, odkud jsme přešli k autobusu a poté hurá na oběd. … Čekaly nás delikátní „pelmeně“, jejichž chuť nejednoho účastníka překvapila. Po delikátním obědě už následoval zasloužený poobědový odpočinek v autobuse a čvachtačka v aquaparku v Popradě. Tento oddychový den jsme završili společenskou hrou, která se místy zvrhla v urputný souboj mezi dříve spřátelenými „kmeny“. Neděle se opět nesla v duchu turistiky, ale už ne tak náročné. Tentokrát většinu z nás vyvezla lanovka na Skalnaté pleso, odkud se někteří vydali kabinkou až na Lomnický štít (no, budeme se sem ještě kvůli tomu výhledu asi vrátit) a zpět. Pak už se šlo pěšky po Tatranské magistrále na Hrebienok, odkud jsme se svezli lanovou dráhou do Starého Smokovce, kde na nás už čekal autobus, který se s námi vydal směr ČR. Z řečí, které se k nám dostaly zpět, je jasné, že si každý přišel na své. Užili jsme si to snad všichni. Vrátili jsme se plni nových zážitků a okouzlení nádhernou slovenskou krajinou a přírodou.