Pozlovice

Poslední velkou akcí, kterou jsme si odfajfkly byl Čarozájezd, který se uskutečnil pod taktovkou naší organizátorky zájezdů Vlaďky Janíkové relativně nedávno, a to od 16. do 18. září. Tak jako každý rok to měla Vlaďka připravené a vymazlené do posledního puntíku. Pátek jsme započali prohlídkou jedinečného zámku v Lednici, procházkou po lednickém parku jsme se přesunuli k minaretu, odkud jsme se loďkami propluli k umělé zřícenině Janova hradu. Odsud se někteří vydali koňským povozem zpět k zámku nebo probudili své „koňské síly“ a vydali se pěšky. Po neskutečných, sluncem zalitých zážitcích v Lednici, jsme přejeli do nedalekého Mikulova, kde nás čekal výšlap po křížové cestě na Svatý kopeček s poutním kostelem sv. Šebestiána a zpět do centra. Ti, kteří si netroufli na tuto vrcholovou etapu, strávili čas v centru, kde právě probíhaly poslední agitační boje politických stran a hlavně, kde započala burčáková sezóna. Každý si vybral, co bylo jeho srdci blíž. Poté následoval přesun na Vysočinu do obce Tři studně, která se stala naším útočištěm až do neděle. Sobota byla na sluníčko velice skoupá, ale to nic neměnilo na našem programu, který obsahoval výšlap z obce Křižánky přes Devět skal do obce Milovy, kde na nás čekal autobus a kde také mnozí zavzpomínali na předešlá léta strávená v místním kempu. Při návratu na hotel jsme měli v nohách něco přes 15 km, a jakmile zaklaply dveře za posledním účastníkem výšlapu, začala taková průtrž mračen – pro Vysočinu tak typická. Někteří výletníci byli tak vyčerpaní, že si mysleli, že se nedočkají ani večerníčku, ale opak byl pravdou. Kulturní program je natolik vzpružil, že bylo nemožné v nich tu energii uhasit a odeslat je na kutě. Ale tak to má být – jak se říká – kdo spí, nežije! Neděle – každý by si pomyslel, že už to bude pouhé „vyklusání“ celého zájezdu, ale opak byl pravdou. Neděle byla na kulturu nejbohatší – začali jsme prohlídkou gotického komplexu hradu Pernštejn, kde někteří z účastníků a návštěvníků zahlédli pověstmi opředeného medvěda. Poté následovala prohlídka jeskyně Balcárka, která je součástí Moravského krasu a kde nás slečna průvodkyně proháněla po schodech nahoru a dolů jak stádo kamzíků. Myslím, že někteří z účastníků zájezdu, když si vzpomenou na jeskyni ještě dnes, tak se zadýchávají. A jak se říká – závěr patří mistrům, tak i tentokrát to byla pravda – Vlaďka si to NEJ nechala na úplný konec – Muzeum kočárů v Čechách pod Kosířem – návštěva tohoto muzea a samotný program byl pro mnohé z nás nezapomenutelným zážitkem, kde se mísilo propojení dávné minulosti a současnosti.