Pozlovice

KOSTEL SV. MARTINA

HISTORIE KOSTELA SV. MARTINA

Už k roku 1449 je v Zemských pravoslavných deskách (XII., f.27) zmínka o "vsi Pozlovicích s kostelním podacím". Z toho je zřejmé, že už v rušných dobách husitských byl v Pozlovicích kostel s s duchovní správou a farou. Ztěží byl kostel s farou stavěn ve válečných dobách a tak lze s velkou pravděpodobností říci, že už v době předhusitské - nejpozději na počátku 15. stol. kdy na Moravě bylo tolik kněží, že i ve vesnických farnostech působili obvykle dva (plebána a vikář), byla v Pozlovicích katolická duchovní správa a že původní kostel sv. Martina byl postaven jako kostel katolický.

Teprve v průběhu husitských válek a době následující po smrti katolického majitele panství Jaroslava ze Šternberka lze předpokládat, že kostel i fara se dostaly do držení kališnických kněží. V průběhu 16. stol. byla v Pozlovicích duchovní správa novoutrakvistická s tendencí k luteranismu (k r. 1582 se v Pozlovicích připomíná novoutrakvistický farář Jan Kryšpín Vodňanský). Koncem 16. stol. je i zmínka o farní škole v Pozlovicích.

Roku 1633 byla opět obnovena katolická duchovní správa - farářem v Pozlovicích byl ustavoven P. Daniel Stranovius. Od r. 1641 jsou dochovány nejstarší matriky pozlovské farnosti - tehdy je česky začal psát farář P. Jan Maxmilián Orpherius. Roku 1642 nákladem majitele panství Pavla Serenyiho byl na místě starého dřevěného kostela vybudován z kamene kostel nový. Farnost pozlovská byla tehdy jako chudá vesnice - byly přifařeny do Pozlovic. Postupem času se farnost menšila zakládáním nových farností z původní velké mateřské farnosti pozlovské: 1655 Velký Ořechov, 1735 Provodov, 1784 Luhačovice, 1785 Horní Lhota. V současné době patří do farnosti: Pozlovice /od pol. 18. stol. městečko/, Řetechov, Podhradí a Ludkovice.

Roku 1663 za faráře P. Jiřího Nigrina (pozdějšího faráře zlínského) byly kostel i fara za nájezdu Tatarů a Turků - nově vybudovány obě budovy po r. 1664 za faráře P. Ondřeje Helmesynyho.

Za něho v r. 1672 nákladem hraběte Serenyiho byl kostel rozšířen co do délky a po bočních stranách o kaple (pod pravou kaplí je hrobka hrabat Serenyiů, pod levou kaplí se též pohřbívalo až do josefinských dob (koncem 18. stol.).

V listopadu 1704 byly Pozlovice i s farní budovou vypáleny za nájezdu Kuruců z Maďarska. Tehdy s mnoha farníky utekl do hor farář P. Jan Mlček (rodák z Řetechova): dosud se místu, kde v lesích sloužil svým farníkům bohoslužby, říká "Mlčačka". Brzy poté farář Mlček onemocněl a na Pradliskách ve věku 46 let zemřel. Jeho nástupci opět obnovili farní budovu a renovovali kostel, museli od Kuruců vykoupit i jimi ukradenou farní matriku.

Roku 1757 na místě staré fary byla postavena nová farní budova ve stylu barokního zámečku. Erb nad vchodem do fary připomíná hraběte Amanda Serenyiho, který finančně stavbu podpořil. Velkou zásluhu o postavení fary měl i tehdejší pozlovský farář P. Jan Minikati z Kroměříže.

Za renovace farního kostela v letech 1790 - 1798 byly pro kostel pořízeny i nynější staré varhany - a to za 1.500 zl., které pro tento účel v závěti odkázal farář P. Antonín Goldenmund (z Olomouce) Chrámový kůr i s 2 obrazy (boční) s výjevy ze života sv. Antonína Paduánského jsou vesměs díla z počátku tohoto století, sochy a kazatelna jsou však umělecká díla z kamene. Hlavní obraz představuje sv. Martina, původně pohanského římského důstojníka, později slavného biskupa francouzského města Toursu, který žil ve 4. století. V bočních kaplích jsou sochy: Pieta - napravo, sv. Anna s dítětem Marií - nalevo. Kostelní interiér byl renovován r. 1966, podle liturgických dekretů II. Vatikánského koncilu /návrh: ak. malíř Fr. Peňáz z Hřivinového Újezda/. Farní budova byla renovována roku 1973.